něco trochu ťapavého

(Jort, 02.01.2019, miniaturahricka)

 

 

Hendrix hrál na tahací harmoniku v hospodě U Očka.

Černá holka tam tančila nahá, jen s bílými korály na krku.

Uprostřed lokálu hořela židle.

Čekali, že by se mohl dostavit Satanáš, tak aby si měl kam sednout.

V koutě poskakovala budoucnost zcela mimo rytmus.

Moc fešáků tam nebylo.

Ani fešand.

Pilo se černé pivo.

„Ta holka měla vaginální záchvaty.“

„To nestačí říct, že byla nadržená?“

„U ní ne.“

„Vy chlapi tak rádi nosíte věci o dvě čísla větší.“

„Tak jako vy ženy o dvě čísla menší.“

„My, ale k tomu máme lepší důvody.“

„Pochopitelně.“

 

Dostavili se i páni s průhlednými štíty a helmami na hlavách.

I obušky měli.

Kde se tu vzali?

I oni jsou prokřehle smutní.

Vypadají trochu jako rytíři, které nikdo nepasoval.

Přes všechen ten převlek jsou vyděšení.

Nevědí, co je čeká.

A kdo ano?

Židle už dohořívá a host se nedostavil.

Je to dobře?

To by se muselo šeptat o dobru.

V hrstech nosit oheň do ohniště, aby se navrátil čas člověka.

Půjdeme raději bobovat.

Na průhledných štítech.