(Fialový metal, 07.11.2023, miniaturahricka)
"*"
"***"
Neposkvrněná
Jak Johanka z Arku
Prvně večer v parku
Otevřela branku
Do růžové zahrádky
Při pouhém pomyšlení
Při pouhém zasnění
Když vracela se z tréninku
A dres sportovní a těsný
Vyvolal tlak na růžičku
Při každém kroku
Který se zdál zhoupnutím.
"***"
Co dál ?
Má jít a dál se houpat
Vidí světlo pouliční lampy
Chce jí obejmout
A kolem
Na kole drncá
Kamarád z dětství
Který se jí líbí.
"***"
Zaskřípaly ... brzdy.
Smyk přímo ... skvostný
Dívá se jí ... do očí
Taje jako první sněhové vločky
A on s úsměvem říká:
"Chceš svézt ... na rámu ?"
"Jedu z dětství ... do dospělosti."
"Krásně Ti voní ... kudrnaté vlasy."
"Jsi určitě zadýchaná ... po tréninku."
"Líbíš se mi ... od prvního okamžiku."
"Tajné vzkazy ... jsem Ti psal."
"A SMSky posílal ... ze skrytého čísla."
"Jsem číslo."
"Číslo ... které touží."
"Touží si hrát."
"Hrát s Tvojí růžičkou."
"A teď ... jen kývnout hlavou ... stačí."
"Červenáš se ... tak jako já."
"Ale říct Ti to musím."
"Musím ... protože v sobě ... skrývám."
"Skrývám tak dlouhou dobu."
( ... )
"Již mlč!"
Vykřiklo děvčátko.
"Já vím."
"Já nemohu udělat ... další krok."
"Nemohu bez Tvé lásky žít."
"Nemohu jen tak nasednout."
"Co řeknu doma ... své matce."
"Co řeknu za pár let ... své budoucí dceři."
"Až se bude ptát ... jak vypadal její otec."
"A budu muset lhát ... jako matka lže."
"Budu si vymýšlet pohádky."
"Kvůli jedinému ... svezení na štangli."
"Copak to stojí ... za to poznání."
"Za tu touhu ... která není k utišení."
"A Ty jsi jak Romeo ... Já jako Jůlie."
"Mladí a milující jízdu na koloběžce."
"Nerozumní při pouhém zasnění."
"A proč máš ... jako v pohádce ... o Červené Karkulce."
"Velkou mokrou skvrnu ... na džínách."
"Která se nedá ... přehlédnout."
(...)
"Již mlčte !"
Vykřiklo z křoví ...
DS:
(Druhé sdělení ... když nemohu psát dál.)
***
Pokračování až ...
Po večeři ...
Po houpání s Múzou ...
Po nezbytném rozloučení ...
Po zamávání křídly ...
Po doušku rumu ...
Tak za tři hodiny ...
Nerad bych něco vynechal.
"***"
"*"