(jort1, 16.11.2023, miniaturahricka)
Byl jsem takovej kámoš, co byl dobrej k tomu, aby s ní chodil běhat, když si potřebovala udržet figuru.
Aby poslouchal její problémy s chlapama.
Vdala se, a když byl její muž na vojně, tak mě vojela v lese u rybníka.
Hodil jsem se na jedno použití.
Po mnoha letech jsem se dozvěděl od její kamarádky, že se stala úspěšnou podnikatelkou.
Na otázku v jednom dotazníku, který filozof jí nejvíce ovlivnil, napsala moje jméno.
A pak má člověk rozumět ženským.
Po cestě na mě vyrazil mladý kluk s tím, že jsem Krakonoš a vyptával se, jak je to s Trautunberkem.
A smál se, že je to darebák, a tak jsem mu vysvětlil, že je to naopak, že Trauntunberk je poctivý podnikatel, jemuž Krakonoš hází klacky pod nohy.
Zarazil se, že o tom ještě takhle nepřemýšlel.
Evidentně mu to vrtalo v hlavě.
Rozloučil se se mnou trochu zmateně podáním ruky, a děkoval mi, že jsem mu to osvětlil.
Už za života se najde dost otravů, co vám vytýkají povalování.
Mají dojem, že to jejich hektické pobíhání sem a tam má nějaký smysl.
Až z toho koktají.
Když si telefonují a srazí se spolu na jedné ulici.
Co teď?
Co s bláznovstvím?
Možná, že ono je odpovědí.
PS.
Čert vyletěl z elektriky.
Moc dobře si pamatuji, jak mi šrotovala představivost.
My jsme si museli vůbec všechno nějak domejšlet.