(jort1, 13.01.2024, miniaturahricka)
Za tančícím medvědem se ukrývá pohádka, jak leukoplast rozbitého kolena z řádění na kole, u něhož byla brzda k ničemu.
Ty národní povídačky v leporelech dětství dávno shořely v kamnech za velkých mrazů.
I svíce při nichž jsem četl knihy.
Vytřepal jsem obsah jedné z nich.
S písmenky vypadla poslední útrata z hospody.
Kdo by nechtěl být alespoň na okamžik šťastný?
Cítit to zvláštní mravenčení.
Hodil jsem si kostkami.
Jedna mi spadla do boty a já na ní zapomněl.
A pak se divil, co mi to tlačí v botě.
Měl jsem otištěnou šestku na patě.
Cítil jisté mravenčení.
Moje NE se pověsilo na verandě.
Moje ANO se na to dívalo a nakonec ho odřízlo.
Nemohou bez sebe existovat.
Jen mají občas velkou potíž být spolu.
Plni mravenčení.
PS.
Mravenci žijí po celém světě.
Na každého z nás připadá milion mravenců.
Můžeme jenom doufat, že si to neuvědomí.