(jort1, 28.01.2024, miniaturahricka)
Ocitl jsem se v ruksaku, který jsem sám nesl.
To jsou ty moderní záležitosti.
Pořád, aby si člověk na něco zvykal.
Přijde zase čas potravinových lístků?
Taky vlastním hranice přes něž nejsem schopen přejít.
Bylo by fajn být schopen se uvolnit.
Bez alkoholu a jiného hopsání.
Neptat se po poslání a jiných volovinách.
Obstojně se nadechnout.
Na stromě ručkovala ve větvích veverka, která se z nějakého evolučního rozmaru nenaučila skákat.
Přezrálá jablka padala do trávy.
Jedno spadlo na hlavu hadovi, co se potloukal kolem.
Něco chtěl říct, ale druhé padající jablko ho nenechalo.
Až, když se plazil pryč, tak zasyčel: „Zasranej Newton!“
PS.
Není jednoduché se podívat pravdě do očí.
Je to jak krájet cibuli.