Ve vzduchu visela pravda a vůně laciného mýdla

(jort1, 15.10.2024, miniaturahricka)

 

 

Říkal jsem si, že bych nevydržel torturu.
Stejně jako výslech na gestapu a pak STB, či jak se všechny ty party jmenují.
Ta silná potřeba, aby člověk ublížil člověku.
Nedává to žádný smysl.
K čemu je člověku moc?
Pro těch pár let?
Potkal jsem bezdomovce a ten mi řekl, že pro mě má tu pravou filosofii.
„Kdyby opravdu na světě zvítězila láska, tak by tady nikdo z nás nemohl být.“

Když se začal vyrábět papír, tak se pokrok popisoval mnohem lépe.
A osli byli klidnější.
Už měli po krk být tu pro naše čmáranice.
Chtěli jen svůj bodlák.
Dívka v šatové zástěře, pod níž nic nemá, se tomu směje.
V ruce drží nůž.
Pořád se najde dost oslů, co ji půjdou vstříc.

Jak můžeme tvrdit, že žijeme ve věku racionality, když vše kolem nás je především nakašírované a toho skutečného je proklatě málo?
Už i ty přírodní národy pro nás předvádějí představení, abychom jim zaplatili za něco, co už oni nejsou.
Jak jsem vyšel z domu, tak tam nějaká paní bezradně bloudila očima po okolí, a tak jsem se jí zeptal jestli hledá pejska a ona řekla: Ne! Manžela.
Pomsta je má, řekl Bůh.
Prý.

PS.
Dneska tahaj do jeskyně za vlasy ženský chlapy.
To je pokrok.
Proto asi běhá po ulicích tolik plešounů a tvrdí, že je to pohodlná móda.