(Adéla K., 20.02.2014, ostatnipoezie)
Když nad loukou kreslí duha
a v podvečer jsme zase sami,
-pak i za svítání.
A kdyby anděl vstal z popela,
kdyby smuteční hudba dozněla,
-nic se nezmění.
Čas touhu neměří a slavík křídla nemá,
pustá bílá krajina
-je pořád němá
Když srdce ztratí dar žít,
hadrová panenka přestane brečet.
- já začínám křičet.
Když barvu ztratí tvá pleť,
nebudu lhát.
Když teplo ztratí tvé ruce
začnu se bát.
Otevřu obálku do krajiny mraků,
zavřu oči a uslyším tvůj hlas
-ne to vše nezahojil čas.
Bylo to klišé, a čas se vleče
-jinak než by měl,
jako by skřípot houslí nedozněl.