(petronelije, 29.03.2015, ostatnipoezie)
Dny noci pokracuji v padu az po otupění
Něha změnila se v únik .
Před pomlaskavanim vykrmeného mozku
(Mimo pravidelné zažívání )
Už nikdy nikdy nezhoupnu se .
Nepokoj,podivná touha vede mimo (mé) soustředěné čáry TERORU TĚLA .
Přesto stále Toužim utapet se v zavratnosti tvých slov ,v tvém pevném sevření jistot
Jeste jeden poryv ..pak smrt nebo svoboda v zapomnění,nás beze zbytku uspokojí .