Odpustiny
(Helen Zaurak, 04.02.2016, ostatnipoezie)
Ten den byl ve vzduchu cítit
čas
Kde vlastně vzal se mezi všemi hvězdami?
vypadal jako sníh
co tiše se sype do dlaní
jemné chvění v předtuše velké přítomnosti...
leč všechno to jiskření
hra světel na povrchu
do hloubky zhášel stále víc
až zbyl jen docela malý uzavřený vesmír...
v něm lidské srdce
jak
čvachtající tučňák za polární září
Tehdy bylo lze zahlédnout vlastní nahotu
v časové závěji
odpustit
a prosit o odpuštění
-