(hselby, 21.03.2016, ostatnipoezie)
Ruku tvou kašmírově hebkou
bych mohl držet až
do skonání svého, které
jistě přijde dříve,
než ty vůbec
zestárneš.
Je to jisté
a zároveň tak pošetilé se to jeví, když
vezmu na mysl, že my dva
tak
rozdílní a nesmířliví a přece stále se
přitahující dva lidé
žijeme tak symbiózně a
překážky, co jiným strasti přináší, nám
vymykají se obloukem.
Opravdu jak
nepředstavitelně idylicky se jevíme
veřejnosti a jak
NEVĚŘÍCNĚ pohlíží na nás rodiny,
které dávno zanevřely nad osudem
svých zbloudilých potomků.
Víš já
jsem nikdy netušil, že něco
tak krásného lze vůbec
zažít
a jen ty mě můžeš dovést za horizont, však
ohlédnout se musím
zpět na tebe a zjistit prvně, zda
vůbec
...
JSI?