(CoT, 07.12.2016, ostatnipoezie)
nejčervenější z nás byl vlastně ten zelený
asi měla barevnější vlasy ale to už teď nic nezmění
byla pouhou událostí v misce z které se nedokázala vyškrábat
měla ráda Adolfa Hitlera a nosila paruku Ludvíka čtrnáctého
tančila na stole kde prostírali k jídlu a ukazovala se mužům posledního věku
přibrala spoustu kil a nemohla chodit s mladými pány do parku
Ypsilon kvé rovná se
zabili jí na nádraží o půl čtvrté ráno pro pár neshod z minulosti
když strom naroste do určité velikosti
nelze ho již ohýbat
hrála první housle ve hře plné komediálních zvratů
a trpěla za druhé
vysávala zlou krev ze zanícených ran
sedala s havrany poblíž supermarketu u blázince
a v popelnicích nalézala své staré šaty
jídlo
notesy a knihy po mamince
žila na dluh a splácela duší druhého
jednou se provdá do zahraničí a bude sešívat rány světa
po megalomaniacích s vrozenou oční vadou
a podkožními problémy
ti nejviditelnější z nás jsou vlastně ti poslední