(Philogyny1, 28.03.2017, ostatnipoezie)
Každý den dvanáct tisíc kroků
přepočítám na slzy
a až Noe postaví
novou archu
tak otevřu tu hráz
ležím a koukám do nebe
mám přece pevné boty
své kvóty jsem už dávno přeskočila
ležím a jen tak si koukám do nebe
a dýchavičný traktor potichu v
brázdách krká
obrací žloutky nahoru
oranžovou blatouchů
do jara