(Pétík, 28.05.2020, ostatnipoezie)
Viděl jsem úsvit
a páru nad rybníkem
při cestě prvním,
fakt prvním ranním vlakem.
Viděl jsem srnu,
spásala trávu s klidem,
v růžovém šeru
než Slunce z lesů vyjde.
Viděl jsem úsvit
a měl v očích slzy,
když mezi stromy
probleskl ten třpyt.
A pak se vyhoupl nad obzor
ten nejvzácnější drahokam.
Jabloně kvetly
a krajem voněl šeřík,
slivoním vítr
roznášel bílé peří.
Viděl jsem srny
pást se okolo trati,
poslední závoj
ušlé noci se ztratil.
Viděl jsem úsvit
a měl slzy v očích,
vracel se domů
a všude byl klid.
Vystoupil jsem, nechal vlak odjet
a sám vykročil ke Slunci.
Viděl jsem úsvit,
už můžu umřít?