(cestadolesa, 11.11.2021, ostatnipoezie)
nač to svádět na rozpaky
prostě balím saky pa …
pako
ty seš pako
hned od začátku tak trapná
trapně neoriginální
blbosti mi šly vždycky lehce
lehce … v pořádku
ale především bys měla myslet o dost vzletněji
vypálit nějakou tou trefnou metaforou
lehce vzletně
aha... no tak
máchnout křídly jako moták
pochop(it) kruh na trase
při mých toulkách atlasem …
šmarjá… co mi to tady valíš za…
a nevaž!
hlavně furt nevaž!!!
zase utáhneš veršům smyčku a jak to dopadne?
slzu vzteku vtláčím přece
koutkům… jindy nebulím
a co zbyde cáknu k řece
do zobáčků břehulím
??? břehulím… škoda že nehulím
… sis tu smyčku utáhla snad kolem krku a mozku došel kyslík
aby ses z toho …
… chtěla jsem letět nad mraky
než zatáhnu špagát pytli
i přes závan kloaky
křídla krátká neodchytli …
stop
končím s tebou
tohle se nedá… totální magor
tak mě neposlouchej a čti si jinde...
u opravdových básníků
vím už od začátku
že jsem
totálně ztracený případ
*
až stíny duše
rozmáznu i s maskarou
do bludných kruhů očí
zbytečné chodit po stopách
protože ve víru vody i vzduchu
stopa je pouhým pojmem
pojmem pouze relativním
a tudíž
neexistuje!