(pomeranch, 26.05.2022, ostatnipoezie)
Jsou smutné návraty
Když doma nikdo nečeká
i ta postel na mě hledí tak cize
tak chladně
Nic mě doma netěší
a skoro si až říkám, jestli je to opravdu doma
jestli jsem si nespletla adresu
nevešla do špatného bytu
co vypadá přesně jako můj, ale můj není
A jak krásné jsou cesty
když vedou za někým
jak krásné jsou návraty
když jsou k někomu
tak hřejivě prosluněné chladné zimní dny
když u vlaku na tebe někdo čeká
s krabičkou domácích marokánků
to můžeš cestovat až na jiný světadíl
a vědět, že srdcem jsi doma