(KarMa, 12.01.2025, ostatnipoezie)
Stojí strom sám,
uprostřed šera,
větve má seschlé
od paprsků slunce,
kůru ohlodanou
od hladové zvěře,
stojí strom sám,
a čeká jen bolest.
Stojí strom sám,
uprostřed šera,
v mrazech odolává,
brutálním vichrům,
pod tíhou závějí,
sklání se k zemi,
stojí strom sám,
a čeká na konec.
Jeho plody
už před léty spadly,
poslední list
dávno odletěl v dál
jsi posedlý prázdnotou,
když se ti vybaví,
ten suchý strom,
co v temnotě stál.
Tak to jsem já!!!
Strom uprostřed šera,
Tak to jsem já!!!
Strom uprostřed šera