(Philogyny1, 26.03.2025, ostatnipoezie)
Mé druhé oko zůstalo viset na stopce
byly tam loňské černé třešně
a někdo stoupal po žebříku a křičel: ještě ještě
…první spí ve svém důlku z oceli a plastu prej je už dopělé
ožívá jen večer ve tmě co padá z trámů na stůl
plíží se dál a dál na všechno živé
ta tma je šelma a oko král
---
…vyplivla pecku
kos vyplivl sprostou nadávku
posral jí kecku když stromu přednášela svou dvorní báseň
smál se
viděla jeho jazyk zuby s dásní byl celý bos a celý krásný a byl to všechno kýč i ta stará židle ze stodoly
blbý nápad tak proč tak bolí
---
mraky pod střechou zavřely třikrát děkovací oponu pak náhle ztmavly
potajmu kopla do zvonu
měl prasklé srdce ale nakonec se představil podal jí ruce umíráček
hnízdo v kudrnaté vrbě se zachvělo
vejce do skla?
bouchla se o kámen
infekce byla neznámá píseň
rock co jí teď proudí v žilách žene dál pasteveckého psa s vlčíma očima
chybí mu dráp
---
Co by sis přála, nejvíc ze všeho na světě? Koupím ti to. Koupím ti všechno.
Řekl jí virtuální milenec.
abych byla znovu malá