(Tzarga, 24.10.2018, ostatniproza)
Oko melancholicky bloudící k obrysu
Nezaznamená obzor vystoupení z uniformity nářků,
vznášející se s poryvem padajícího listí,
Do čistě zralé linie úplňku.
Zlomový pocit naléhá nevědomky na smysly Proroků
A
Nutí je číst a poslouchat vnímání, přiškvařené
K neohebné lopatce deformované ustrnulým pravidlem k přesluhování.