(Frr, 15.06.2014, poezievproze)
.. ...schovám si aspoň zrníčko písku ze své písečné knihy této chvíle...
zase si připadám jako hošík na pláži, co si osamocen črtá klacíkem
do vlhkého písku jakési nezřetelné záhadné vzkazy svému snění,
hned vzápětí osleplé a smyté pohybem věčnosti neklidu
vytouženého moře,
jež mne omývá radostí
ze zárodečné bezprostřední okamžité “tvorby“,
unášené věčným pohybem očistného zániku
a to je tak osvobozující !
...ach to moře snění !
a tak je to i s milováním !
a např. po vydatném milování
jsou těla obou cítit mořem…