(enigman, 03.02.2015, poezievproze)
byla vždy tak rozhodná
naprosto dokonale stvořená
tak aby všechno zvládla
seděli jsme v županech u okna
při svíčce jedli půlnoční večeři
a dívali se
jak v dáli hoří města
říká se
že ženám se zdá o nebezpečí
které hrozí lidem
o které se starají
a mužům se zdá
že jsou v nebezpečí sami
mě se ale nezdá vůbec nic
podal jsem jí nástroj
z dechové sekce dřevěných hudebnin
co se vyrábí z rostliny arundo donax
vzala si jej beze slova
poodstoupila
a já slyšel jak hraje
beztvarou hudbu
budoucího věku
nebo možná
poslední pozemské tóny
vyvolané z trosek
takovou co ohlašuje
příchod kejklířů do kraje
ale netuší
že komedianty za ní
odvlekli vlci
najednou byla pryč
a nastalý chlad byl její dárek