(enigman, 23.10.2015, poezievproze)
seděl bokem na parapetu
a sledoval houstnoucí tmou
malé blednoucí postavičky
jak si hrají
ani sám nevěděl
na co se dívá
je prostě příjemné
jen tak pozorovat
dětské hrátky
jako si do noci pouštět
gramodesky
na nic nemyslet
jen tak si plynout
je známo
že moudří a rozumní
jsou sloupoví světa
ale lidský svět
krvácející v úzkostech a soužení
už najednou nebyl světem bláznů
ani jediného rozumného
ti o kterých se domníval
že nesou klenbu nebes
se rozptýlili jako dým
proč tak najednou?
co znamená najednou?
člověk se narodí…najednou
posadí se…najednou
najednou vstane
proč by se tedy najednou
nemohl někdo rozhodnout
že se rozplyne
a hle!
nebesa se nezřítila
zvláštní rozřešení
napadlo ho
seskočil z římsy
a vyšel se zakloněnou hlavou
na obloze se rozsvěcely hvězdy
noc voněla podzimem
a někde tam
se třeba najednou
zase potkají
dvě planety