(enigman, 23.11.2015, poezievproze)
všude navátý čistý sníh
na zábradlí
na schodech
na římsách
v bílém plášti
co zakrývá hříšnou zem
modré hvězdy
ve vrstvách
unášené s antilopami
a čirý vzduch
k zalknutí
hlubokým nádechem
tichá noc
pod sněhem ležících
a krev odtéká
aby zavřela ústa hladových
a smyla ošklivost světa
hluboká noc
řeka potažená ledem
hvězdy tančí
vířivé káči
chodník zametený
obyčejnou srdečností
co nemusí myslet na druhé
na slunce jestli vyjde
na to co je třeba udělat
na všechny ty zatracené povinnosti
které kazí den
a z téhle noci dělají svatou
noc modrých hvězd
hlubokých závějí
květů arniky
a karborunda
a pak se to stane
jen co hvězda stačí mrknout
na rohu ulice
vyskočila dívka
její duše se uvolnila
a vyrazila z těla jako laň
ukousnout si kus měsíce