(kudlankaW, 11.02.2016, poezievproze)
V aktovce
kovové véčko od jablka,
kdo by v Ostravě
panice nepropukal,
je drahně za dvacet bambulí.
V tramvaji prožívám kremroli,
i roli návnady pro vlka,
z tlampače pěje Kája fistulí,
souprava vozů těžce zacuká
v zádech to zapraská a zabolí:
„ Co je to dneska za řidiče?“
Tož k....a do p...!
řval bych - být dlaždičem!
V torně mám i několik telefonů,
tak rád bych jel už vlakem domů.
Zatím však jedu tramvají do gheta
(odedávna vyloučené lokality)
zakouším sebezáchovné city,
jímá mě strach a jsem poeta,
od Cowperových ohřívačů
(netajím - div že nezapláču).
Tramvaj mám konečně za sebou,
dál svírám koženou brašnu
s kovovým véčkem od jablka,
přede mnou tma tmoucí podchodu,
jsem doslova jak v černé kleci…
Ale já chci svobodu!!!
„Let the sunshine
Let the sunshine in
The sunshine in“
Už jen pár kroků k vysoké peci...