(AndreaM, 15.05.2016, poezievproze)
Na rozhraní tmavého lesa
a svěže zelené louky
pod jasně modrým nebem
se sálavým kotoučem
nastavím ruce
dlaněmi vzhůru
Pak zatnu zuby
a zatajím dech
Žiletky paprsků
projedou kůží
pramínky krve
co rubíny zářící
vše špatné odnáší
z mysli i ze srdce
Milostný vánek
svou rukou hojivou
zacelí rány
jak obklad z heřmánku
Omámí smysly
šalebnou vůní
bělostných jasmínů
růžových jabloní
šeříků v barvě lila
Primavera
svůdně se vlnící
v bocích
všude kolem nás