(Philogyny1, 12.09.2016, poezievproze)
Přišel Den,
takový ten den, ve kterém se narodíš a někdy také umřeš, den jako každý jiný.
A přece čekáš na to něco, co by se mělo stát.
Třeba ta Nová předsevzetí, zachumlaná do hedvábného papíru, která spí od loňska ve tvé hlavě a voní panenskými jablíčky.
Den, ve kterém bilancuješ s činkami a dáváš si sakra pozor, aby ti nespadly na kuří oko.
Den, kdy se ozvou všichni až na toho jednoho a za očima je zataženo s občasnými přeháňkami.
Štamprle to spraví, řekl bernardýn a nabídl soudek rumu.
Tak zase pod lavinou.
Čeho?
Bernardýni nejsou vinni za stav duše.
Dělejte zrcadlový obraz, pomáhá to, zněla rada povolaného.
Snaživě koukám do zrcadla.
A najednou vidím Švejka.
Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že jsem vyplnil
všechna přání milostivé paní a obsloužil jsem ji poctivě dle vašeho rozkazu.
Udělal jsem jí všechno, co jsem jí viděl na očích.
Jdu si podat inzerát
hledám svého Švejka
Zn. : aby mne měl rád
vařím dobře
spolu zaženeme
ten věčný hlad