(Philogyny1, 27.01.2017, poezievproze)
Někdy jsi vrba
všechno se schovává
v kořenech u potoka
(všechna ta ne_víra )
se sluncem v patách
sháníš krávy
po pastvinách
a strach zatím tiše pulsuje za zády v elektrickém ohradníku
s večerem
jen pod ním (podlezeš )
do toulavých nocí všech
těch barevných lží
co někdy jsou k smíchu
a někdy bolí
a tunel textových
zpráv roztáčí
ručičky v potrhlých
hodinách
:
po křídlech pastvin
s mlékem fialových krav
sníš o chuti lásky
a k ránu
s vědomím
zmaru
tajně
pláčeš nad živými