(Amonasr, 03.04.2017, poezievproze)
DVĚ MOMENTKY
z té první září batole
u vánočního stromku
oči mu jiskří údivem a smíchem
těší se na život
jemuž bůhvíproč bezmezně věří
na druhé chechtavý škleb téměř bezzubých úst
špína a beznaděj zažrané v předčasně zteřelé kůži
kalný pohled tak prázdný
jako by padal rovnou z děravých kapes
nečeká vůbec nic
rozkladný puch potu moči a krabičáku
se odporně zažral i do vteřiny
co se v něm beze studu zastavila
ty momentky tvoří nesoudržný rám
z něhož postupně vyhnil příběh
pustošivý jak třicetiletá válka
pro jednoho
chtěl být životem k žití
stal se však směsným odpadem
nedá se ani recyklovat
nikoho
(a nikdo) se (jej) nedotýká
jen štítivě odpuzuje
než se sám odklidí
na divokou skládku
skoro všechny životní příběhy
mají zářivé začátky
skoro všechny
kdekoho zpočátku i baví
Praha, 3.4.2017
https://www.youtube.com/watch?v=aTsMTIofG2Q