(AndreaM, 09.05.2017, poezievproze)
tak jako zelená košilka
jarního lístečku
odvážně vystrkuje
cípek z pupenu
i ty se osměl
vykoukni opět ze své
poustevnické ulity
nastav tvář slunci
do důlku v dlaních
zachyť semínko
lásenky
hýčkej ji
zalévej něhou
nespěchej
ale nepřestávej
potom otevři své
srdce
a nechej ji v sobě
pomalu
rozkvést