(Dobrovský, 28.08.2017, poezievproze)
Žebrák
Když žebrák si žebrá o peníze,
neznamená to ještě, že chuďas je.
Když flétnou svou krásné zvuky hraje, písně,
mnohý z nás užasne.
Když si verše skládá, srdíčka lidem hřeje.
Když dřímá, a v rukách klobouk svůj drží,
dobře si s ním hospodaří.
Když procitne ze dřímání,
koukne do klobouku svého,
dárky drobných od Lidí spatří.
Pokud peníze má, hladný není.
Být hladným nemusí.
Když žebrák Lásku v srdci si nosí, králem není.
Je císařpánem Nebeským.
Poněvadž Láska jeho
k výšinám brány Ráje Nebeského jej odnáší,
a hory, obzory, s ním tam si přenáší.
Když bránou Ráje Nebeského projde Duše jeho,
svítí krásná Záře, ráda, mu do jeho tváře.
Aby Lidé měli co jíst, nechť věří pohádkám
o Vánocích, o Láskách.