(kudlankaW, 29.09.2017, poezievproze)
Z čela
mi řinou curůčky potu
V životě
je možné i život minout
tak jako půvabnou dívku v houfu
Z týla mi skapávají curůčky potu
nestojím vzpřímeně
ani jako prodejná holka
s pěstmi v boku
Často vyhlížím nahrbeně
ne již tolik netoužím po ženě
v levé podrážce mám díru
brzy to čeká i pravou botu
Dal jsem se na boj
na robotu
Už nemívám
vidění básníka
jurodivého mladíka
ni vize
mlžný závoj
Zakouším lopotu
noc
hbitě střídá sobotu
v osvětlené hale
zvedám břemena
neustále
cejch mám
chtěný nechtěný
též stárnu mnohem rychleji
mnohem
kvapíkem
tak honem
nežli tehdy ve zděných kancelářích
to honily se hlavou
u litrů kávy
přiléhavé sukně
a myšlenky liché na hřích
bez varování přibylo tisíce šedin
Přesto chovám naději
potutelně občas do zrcadla zuby cením
mám se o poznání víc raději
než toho dýchavičného úředníka
jímž jsem býval
Mám větší obdiv k nynějšímu muži ve špinavých džínách
nežli k tehdejšímu tlouštíkovi v saku z tvídu
Jsem si jist mám ještě sílu
zas mohu vystoupit ze tmy
vydrat se na sluneční jas
Být opět lvem salónů
vězte tedy – já přijdu!