(Malá mořská víla, 02.11.2017, poezievproze)
V jediném paprsku
prosvěcujícím skrze větve
v jediné spirále
padajícího listu
zastavil jsi čas
a jas
prostoupil mým tělem
tam uprostřed ticha
v sounáležitosti
tvého stvoření
k smysluplnosti
polní trávy
osamělé sekmikrásky
propojením s bouří
i květem
co bezmocně uvadá světu na očích
odnášíš beznaděj
ducha oživuješ
svojí přítomností
v naději světla
ukrytého ve mně...