(kudlankaW, 02.12.2017, poezievproze)
Nastalo nebývalé ticho
pravda
je příznačné pro roční hvozd
Je až takové ticho že míchou
mohu vnímat
jak kolotá mozkomíšní mok
Kdo by jej neměl v oblibě ten čas
co umožní být bezčasým
rok co rok
A taky nejspíš vyrazili
se světlem betlémským desítky poutníků
Ochotně podléhám rannímu sobotnímu tichu
i za barvité představy toho
kterak ti šťastnější
se dychtivě ještě tulí v nadýchaných peřinách
ve vědomí
že spojeními vůbec nečiní hříchu
ale že provádějí sdílení blaha
prazvláštních informací
A zatím v závějích desítky poutníků
drkotá zuby
a silou vůle třímají lucernu
Ach ano - ti šťastnější
opájí se láskou
někteří vůní perníků
Já chválím Pána
k nebi šeptám slova díků
byť
nebo právě proto
že jsem jedním
z tělesných asketiků