(kudlankaW, 10.01.2018, poezievproze)
Nebe
nad rázovitým
územím nikoho
to podobné je ingotu
po obnažení
na stripovací hale
kovový plášť
je zdvižen
tisíckrát
a pokaždé to vyhlíží
jako nenadálé
Po záblesku
rudé planoucí
nemůže nastat
na vzduchu
jiná nežli ocelová
Absolvuji další večer
za stesku
Jak dát obsah životu
Nehledám
přesto nacházím slova
ne však činy
Ingot
často předkládá škálu barev
na ocelárně nebe
Je jako vzkypění citů
nejprve
vyvěrá magma
k milence
ale ty konce
jsou
jako když pouští nám žilou
tělo bez krve
Ne nemám milou
míval jsem o dost blíž k ingotu
Anebo k inkognitu?
Ach
Nerad to připouštím
také dnes si připadám
jako žíznící na poušti