pro dnešek dost

(Philogyny1, 27.02.2018, poezievproze)

 

 

Štěkáš opuštěnou smečku 

a pak nás mlčíš

(pod mou postelí, prý nechceš jíst)

 

dlužím ti celý svůj mizerný život

tyhle ruce

nohy

srdce

i plíce co vyndala jsem z kabátu

to než se udusily 

tvou opravdovostí

 

mlčíš ticho přibité ke tmě

jako Kristus 

napadne mě

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

www.liter.cz