(Philogyny1, 27.02.2018, poezievproze)
Štěkáš opuštěnou smečku
a pak nás mlčíš
(pod mou postelí, prý nechceš jíst)
dlužím ti celý svůj mizerný život
tyhle ruce
nohy
srdce
i plíce co vyndala jsem z kabátu
to než se udusily
tvou opravdovostí
mlčíš ticho přibité ke tmě
jako Kristus
napadne mě