(kudlankaW, 19.03.2018, poezievproze)
Přibližně před měsícem
aniž bych to sáhodlouze domýšlel
jsem si usmyslel
že si zasloužím
prožít v půli března pár dní volna
Písemně zaslal žádost nadřízené
A až napodruhé
po mojí ústní
a následně i písemné urgenci
došlo k akceptaci
A nyní
o pondělním ránu
za polohy vsedě
na tvrdé překližkové židli
z nevelké kuchyně
s uspokojením
s úlevou
pozoruji
jak za okny mrzne
ve větrných proudech
stoupá
snáší se
všechen ten sníh
skotačivé vločky
Miluji být doma
celé dny
nevycházet
Onen pohled skrze okno
nenutnost jít tam ven
Třeskutá zima mi mocně připomíná dětství
Doslova každoročně
obvykle v průběhu syrové zimy
jsem ležel v horečnatých stavech
s těžkými formami angíny
dobré dva týdny
Celé dny
jsem prospal
vzpomínám si
jen v krátkých okamžicích mezi spánky
jsem vnímal tvář maminky
horký čaj
pilulky
Po požití léku
jsem uviděl útržek oblohy s tisíci vloček.
Byl jsem tak rád
že mohu být
v tomto stavu
doma
Hluboko v útrobách byl sváděn boj nemoci s léky
Zápas
který zatím vždy
vyzněl ve prospěch léků
vedl k opětovnému
pozvolnému
návratu sil
i k nezřetelné kondici
Zakouším nevratné změny prostředního věku
nemohu se ale zbavit zažitého přesvědčení
že mi volno v zimě
historicky patří
po právu mi náleží
Miluji hřejivost domova
Není nad vhodně zvolený termín volna
(říkám si slastně pod nosem)
Těší mě to o to víc
že po nepřehlédnutelné připomínce jara o minulém víkendu
na roviny
kde stojí skrumáž domů
nekompromisně vtrhla
jak hordy nájezdníků
bodavá zima
A já mám to štěstí
že ji mohu pozorovat
z uctivé dálky
Což může být něco víc?