(jitoush, 02.11.2018, poezievproze)
Za posledním záhybem smazaného října
teplá vlna z noční kapsy
vnesla nad hroby příkrov jasu
slunečního dotýkání se oživujících vzpomínek.
Dušičkový čas se rozšeptal
ve zvláštním rozpoložení
tentokrát neschován
v mlžném oparu ponurosti a tísně
lezavého času,který se neprojevil
jakoby klidná průzračnost měla
v nestřeženém okamžiku ukázat
jindy neviditelné průzory mezi světy.
Rozfoukané listy svými barvami
zarámovaly obraz smířeného smutku
odevzdaného a proměněného na cestu těm,
kteří již překročili práh a neotáčí se
na cestě za Světlem hvězd.
Teplý vánek vroucně pohladil
poskakující plamínky rozžehlých svící.
V potemnělém soumraku zasvitlo
na statisíce srdcem viditelných paprsků
mezi těmi,co zůstávají a těmi,co již odešli.
Hvězdy se rozsvítily,aby nikdo nezabloudil.