(Frr, 27.07.2019, poezievproze)
Sybila mi vložila
pod rohožku
svůj vlas
je tenký
jako její hlásek
ale stejně na něm tahám
celou svou knihovnu
abych se přesvědčil
na vlastní bolavá bedra
že vědění
je na vlas stejné břemeno
jako ten Sisyfův balvan
který jsem nechal odvalit
sousedovic děti do mateřské školy
ať jejich učitelka rozhodne
kdo na něm už může sedět
a kdo by jej raději ještě měl valit...
v noci nejraději sedím u otevřeného okna
pozoruji skoupé hvězdy nad městem
a z lógru na dně šálku kávy věštím přítomnost
obligátně uvízlou v záhybech mého tlustého prorockého břicha
zatímco zeměkoule svými stíny se ke mně zlehýnka elegantně
počíná stáčet zády...