(vlnka, 24.08.2019, poezievproze)
Den ranní mlhou přihlásil se
snad rozptýlí ji východ slunce
tak jako chmury za svítání
rozplynou se při rozjímání
Nad ranní kávou bez myšlení
laská mě slunce v lenošení
za víčky oči vnitřním zrakem
v představách vidí jinotajem
Snad rozptýlená perspektiva
nechává mysl s verši splývat
na chvíli jen tak bez úmyslu
nevnímám čas co dává smysl