(Frr, 28.04.2020, poezievproze)
než zrudnou oči vlčích máků
vilností zdivočelých polí
podbřišek jara ulechtají
krotcí mravenci svým nevinným smíchem
včely zmámené horkými větry
zamíří raději k pólům ledové květeny
a ty si na zaprášená okna karantény
črtáš tušené obrysy její neviditelné vůně
jen počkej - přijde léto !
tvé perutě schované pod rohožkou
tě nečekaně během jediného kratičkého snu
vynesou až k nebi
jako bezstarostný blanokřídlý hmyz...