(jitoush, 09.08.2020, poezievproze)
Dotkl se jejího spánku,aby nechuravěla
lehounce si povzdechla
když vydechovala vonné esence
za hranicí uchopitelnosti
zavoněla pod doteky
jakoby by byla uprostřed
TAM
odkud je všude stejně daleko
a slyšela jak šumí,jemně preluduje
snad možná libuje si ve zvláštní písni.
Plynutí sotva slyšitelného provlhčovalo
pukavou suchost
zacelovalo ostré trhlinky,kde se jen žízní
zkropené churavění
omyté proschlé rány zasyčely
tak jak tísnivá úzkost unikala
nasycená citlivost se rozprostřela do ztracena
zachycovala všechny odstíny
všechny ty maličkosti
které mohou ale i nemusí být první směrovkou.
Dotkl se jejího pohybu
aby věděla,že zrychlit v běhu
někdy znamená nevšimnout si a minout a
zpomalit znamená nestihnout zachytit návrat
otevřít dokořán a nechat se rozproudit.
Pokorně poprosila o svoji řeku času
tu pro ni podprahově
aby se ponořila do svého jedinečného okamžiku
po proudu i proti proudu.
Dotkl se a ona procitla
ve vzduchové lázni
na boku.
Zabořila se
spojila se
a vyrostla.