(kudlankaW, 10.01.2021, poezievproze)
Několik dívek
ve všeobjímajícím mraze
s kulichy na hlavách
trpasličí plemena venčí
Až na výjimky
jsou jejich postavy
poutavé
Kdyby pohlédla některá z nich mým směrem
připadal bych si odhalen
jako voayer
co vnímá se naze
Pálivý mráz touhy
mi sklouzl po týlu
u varné konvice
Zasněně postávám
bytostně hltám
oranžové kulichy
slalom po jejich šíji
raraši se mnou šijí
v osrdí
když zraky sklouzávám
po hrudi
a chci je laskat
Onen vjem
do varu mě dostává
už pouhopouhá představa
co teprve by se mnou
učinil reál
když mladistvé prsy
jejich
jakmile touhou se nalijí
vzruchy vzedmou
Stárnu
iluze
vize
a krizi střídá krize
tak málo žiji
myšlenky o to víc
utápím
v mnohastránkové knize
a tak dál v kuchyni menší dlani
postávám v panelovém kvádru
a nade mnou v etážích
další muži
pohledy poměřují stejné dívky jako já
lapené do vnitrobloku
urbanisticky ztvárněném na prahu sedmdesátek
rádoby architekty
tvůrci krabic
Na chvíli zapomenu
na soky nade mnou
sním si
o tom kterak z dívky
snímám svršky
abych ji opatrně uložil do nádoby s vonnou koupelí
tělo ošetřil esencemi
v bělosti par
s prsty klavírního virtuosa
ji po lázni vetkal do osušky
záhy věnoval polibek na čelo
jen pro štěstí
na dobré dnění
a bez povšimnutí
ponechám bez apelu
skrz co muži živí své ego
to co porodník shledal při rození
aby to
jako pohlaví
uvedl do matrik
zatímco já
ponechám podvěsek břišní
i mok mozkomišní
v režii mozku
a za pokusu odpoutat se od hmoty
ponořím se do osvěžující mantry