(kudlankaW, 18.06.2021, poezievproze)
Sluneční kotouč, který už nemůže být ve svém letním postavení výše.
Alespoň tak se to může nejednomu pozorovateli jevit.
Krátce po poledni, přicházejí tři dvojice třicátnic z prostoru parkovišť, projdou oázou klidu i zelení zaplaveným majestátním zámeckým parkem.
Lehkost jejich oděvů, dokládá i to, že je i jen nepatrný vzdušný proud nazvedává, čeří hedvábí šatů, vytváří na nich povrchu efekt krepu.
Estéta zamrzí kombinace přírodních materiálů oděvů společně s igelitovými taškami i hranatými, chladicími boxy, co si nesly v podpaždí.
Jakmile dorazily pod staré lípy, vyňaly deky, aby je umístily na pečlivě zastřiženém trávníku.
Deky dvojice žen uchopovaly v rozích, vykonávaly úkroky – tu dva metry doleva, ale za moment tři doprava.
Tam, kde byl za tropického odpoledne téměř dokonalý stín, za protáhlé grimasy v obličejích, nacházely psí exkrementy.
Pozoruhodná šestice ženských, avšak jen dvě z nich figurálně souměrně hezkých.
Konečně umístily čtyři své deky na přijatelná místa.
Copak asi mají v taškách?
Literaturu?
Vějíře?
Chladivé nápoje?
Kdepak
Lovily na povel v pytlích z plastu, následně ukazovaly sobě navzájem bakelitové misky
Poeta ve slaměném klobouku při pohledu jejich směrem si na karty papíru poznamenal:
Hle ve stínu staré lípy
čněly toporné obelisky
ženských tvarů
Sám v onom temperovaném, nehybném vzduchu zápolil s pocity nažraného lva, který leží bez hnutí, bez valného zájmu, pod dominantní eliptickou siluetou chlad navozujícího stínu, který jako zázrakem unikal slunci, jež toho dne nanášelo špachtlí v silných vrstvách roztavené zlato.
Šestice ve svých dlaních nechávala kolovat termo obaly s poledním menu.
Některé pobývaly v pozici tureckého sedu.
Ty korpulentnější z nich, s rozkacenými stehny, vkládaly sobě do úst slibně vyhlížející krmi.
V labyrintu spletitých stezek zámeckého parku se každou půlhodinu prohnal elekromobil s opáleným rentiérem, kterému společnost dělala vícečetná sada golfových holí
Totiž tu kterou si pro dnešní spalující den ke hře zvolil