(jitoush, 09.04.2023, poezievproze)
Mám Tě v zádech při prožitku nádechu
už dávno odbila hodina Světla navíc
vítr odvál mi slova z úst
tiším se a klid mnou proplouvá
Výsosti,jsi Naslouchač
moudrý s korunou a se zpěvem nadosah
smím se Tě dotýkat
vplétat si do vnímání Tvůj vnitřní proud
v pravdě královský
zaslechnout šumění příběhů a
obdivovat jak dýcháš se Slunkem
tak volně a přejícně
a když vydechuješ do tmy
jsi živý do věčnosti
s pečujícím vánkem a deštěm
co zavlažuje vodní písní a
stéká k Tvému ukotvení
aby Tě napojil
jsi Majestát co pokorně dlí.
Mám Tě v zádech při prožitku nádechu a
cítím se polapena Tvou zklidňující šedí
a když se mi tam někde uvnitř sevře a
v týlu se usadí stísňující tlak
Tvé stříbro zhojí mě
vstoupím a proměním se
rozzáří se střed
Světlo rozproudí a tma tmu polyká
Volně se rozdýchám
rozevřu se a čtu si v sobě příběh
co nekončí
nebojím se, když už mi ústa hořela dotekem
mám Tě v zádech.