(enigman, 26.11.2024, poezievproze)
čekal jsem
v telepatické džungli
na předjímané rozhodnutí
víte že orangutani neskáčou
pohybují se ladně
světem v korunách
a prostě jen ohýbají stromy
co propasti překlenou
někdy hlas nestačí
mnohem lepší je mávat končetinami
je to jak tleskat
jednou rukou
luskat prstem
šermovat s šarmem
hůlkami nad umami
v očích mi kručí
gratinovaná lžíce
před hladovým já
modrý plamen
ze zvídavých zásuvek
šplíchá
na ztracené papyry
love me tender
opěvované údolí
králů
stačila mi jediná kapka
má milá
díky za tu notu
a tělo se rozloží
na Borneu
v mýtu
tam kde není žádné světlo
a přesto plno života