(enigman, 30.03.2025, poezievproze)
sejmi řekla
ale
každá karta
kterou jsem si vytáhl
měla jinou tvář
mám sklony hrát si se všemi
s jistou podivností
nehledám pro sebe tu říši
kterou mám najít
ale tu
kam bych v té její mysli
mohl vstoupit
ona
trnem v oku koruny
psala do větru
perem i nožem
pátrala dál
a ten op
drzá vykopávka
i přistávací plocha
světlo jejího života
oblečen v plameni
tak nějak opsky
mimo řadu
prostorem
co putoval s ní
jejíma očima
ve stoncích révy
co vyzrává
jejími sny
které nedokáže pojmout
stal se papyrusem
proč láska
která zázračně
svou silou ruce spájí
se zdá být roky vzdálená
jak vůně starých bájí
jen piš drahá
vydej se k moři
a zašeptej mu píseň
pro tebe
pak zvíš že
měkké linky snů jeho
tě k sobě přivinou