(toužím.jít.dál, 24.05.2008, povidky)
Bohužel, je to z života mého.Byla jsem dívkou, co se jen učila, pomáhala, vařila v osmi letech ... snažila jsem se pro všechny být tou "nej"... Nynější život? V nemoci ležím na posteli, "přítel" mě psychicky i fyzicky týrá, rodiče nemám ... co k tomu říci ... prosím jen, žijte každý den "naplno" ... nemá smysl brát si dny pro nesplnitelné sny ... chce to žít a žít, dokud to jde ... nyní bych sama změnila svůj život, ale bohužel zpět to vzít nelze ... chci jen touto povídkou říci, ať lidičky žijete..."plným" životem, to je to jediné, co nyní přeji všem ... ač můj život uhasíná, mám vás moc ráda a proto píši toto, dejte na ta slova a žijte!!!! Život je velmi vzácný a krásný...Sic mi je zle a nevím, kolik minut zbývá do konce mého, chci všem říci, važte si života svého ... a třeba to nebudou minuty a budu mít ještě čas, zda ano, tak napíši něco zas... opakuji se, ale mám vás moc ráda, nechci ať potká vás zrada...bolí mě tělo i duše, ale vám chci jen štěstí popřát.Zkrvavené ruce píší tuto povídku, dala bych si facku, jak vypadám, ale protože vás opravdu ráda mám, píši... pro vás ...Ani nevím, zasloužím život či již smrt?Nevím...Ale jediné vám povím...žijte!!!To moc přeji všem...stékají mi nyní slzy, proč a proč mě to tak mrzí...nu, mám vás ráda, můj život je velká zrada... opakuji se, vím, ale chci to říci znova a znova...mám vás moc a moc ráda ... bojím se či nebojím smrti...nevím - ale ještě chvíli o život prosím ... Napsala jsem povídku a nevím zda má smysl, snad to není úplný nesmysl...je psaná s láskou...MÁM VÁS RÁDA...MOC..