(Rebelka21, 24.04.2009, povidky)
Ponechám lůžko tak,jak si jej opustila.Rozházené a rozválené s pomačkanými prostěradly,aby zůstal tvar Tvého těla,otisknut vedle mého.Až do zítřka se nevykoupu,neobléknu se a neučešu,abych nesetřel stopy Tvého obětí.
A ráno nebudu jíst,ani večer pít,aby na mých rtech,zůstali jen Tvé polibky.Žaluzie neotevřu a ani okna a dveře a to jen ze strachu,aby s vánkem neunikla ta sladká vzpomínka na tebe!!!