(umělec2, 25.09.2010, povidky)
Kamarád má šedesáté narozeniny.
Jsem na ně pozván a tak dumám co mu dám.
Jelikož sem dost lakomý, přemítám jedno i druhé odmítám
Spásný nápad mám co mu dám
Desku z truhlárny ozdobím jeho životní pouť na ni vymyslím pomyslím.
Jdu tedy do stodoly beru dřevěnou umaštěnou zaprášenou desku a tuto brousím.
Chodím po zákoutích a beru kliku okení, tlumič z auta, mince jedník, pětník, desteník i dvacetník. nacházím i pětadvacetník a padesátník. Do mincí otvory vrtám a na prkno v řadě skládám.
Nacházím sedlo z kola, odrazku, klíče malé velké i ty dozické.
Telefon i vaničku lopatku z písečku.
Taky světlo, kus kabelu, pojistku a už jsou tu mříže za chvilku i kříže.
Vše tam na tu desku přišroubuji.
Mám obraz jak od Hieronima Bosche či jak se to píše.
No a to mu večer dám.
Aby nebyl sám.
Nic to nestálo a právě to za to stálo.