nějakej ten vnitřní sen...

(Jekyll & Hyde, 21.06.2011, povidky)

Je uspěchané pracovní ráno.Ačkoli nikam moc nechvátám nemohu vstát kdy se mi bude chtít.Vařím si čaj a snažím se si vzpomenout jak chutná štěstí.Po vanilkových rohlíčcích mojí mámy?
Cítím se jako Alenka v říši špatnýho snu.Každá myšlenka mě tlačí jako tvrdá postel.V mysli si do mlžných lesů svoji duši nesu.Mám nějakou nemoc,neumím překonat bezmoc,je to jako přelézt vysokou zeď.
Jako plamen svíčky nad městem plápolám,občas zažehnu tu a tam.Chci si vzpomenout jak voní tráva?Jaké to je být zdráva?V žaludku zánět hezkých chvil,někdy i když člověk sebe víc chce nemá pro co by žil.Jsem slabé pápěří,ve větru pírko co malou dírkou chce se protáhnout za fantazií kde nejsou klubka zmijí co jako smutek umí uštknout.
Chci svoji malou Sofíí co si hraje s čarveným míčem s bílými tečkami.Malou Sofíí co se mnou skáče panáka.Sladkou Sofíí se kterou s jejím tatínkem chodíme do parku.
Chci...malý zázrak.

www.liter.cz