(j.c., 23.06.2006, povidky)
Napřed bylo ticho..
mami? mami!
-tady jsem, neboj se.
kde to jsme?
-nevím, taky jsem tu poprvé..
hele! to jsou krásní ptáci, že mami?
-ano
myslíš, že viděli boha?
-kdo
ti ptáci přece..
-možná ano
a je hodný?
-bůh? určitě. A taky spravedlivý.
a proč nás nechal umřít?
-to opravdu nevím, synku. Ale můžeš se ho zeptat.
Tak už pojď. Máme před sebou dlouhou cestu.
A tak šli, spolu, tou zářivou krajinou, ruku v ruce a poutala je jen velká, nekonečná láska.
A opět bylo ticho..